|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Z knihy PSI ZABIJEČI o historii molossů a tzv. bojových a válečných psů
Dr. IRENY SEHNEROVÉ
|
|
|
|
|
|
|
 |
|
|
|
|
|
 |
|
|
|
|
|
Mnoho středoasijských oblastí se rozkládalo na periférii zájmu starověkých, středověkých i novověkých obchodníků, dobyvatelů, cestovatelů, politiků... Mnoho středoasijských oblastí tak žilo stranou dění, jemuž se souhrnně říká společenský vývoj. Stejně jako se národy těchto oblastí nemísily z nedostatku příležitostí s jinými národy či rasami, také jejich psi se ze stejných důvodů nikdy nekřížili s žádným jiným typem či plemenem psa. Podobenka dnešního středoasijce by se tedy jenom nepatrně lišila od podobenky staré 15 tisíc let! Zejména to platí pro psy pocházející z Turkménie.
Tuto teorii nepředkládám proto, že jsem majitelkou poťouchlých asijců, a tudíž toto plemeno za každou cenu preferuji! Před Aurou a Monem jsem vlastnila psy jiných plemen a všichni si zasloužili mou lásku, obdiv a úctu. Středoasijce nechovám a nikdy chovat nemíním, takže nejsem motivována ani postranními úmysly. Taktéž ze mne nemluví „opičí“, nekritická láska k nim, i když, mezi námi, nic na středoasijcích si nezasluhuje kritiku! Opírat jakékoli tvrzení o emocionální pohnutky by bylo vůči čtenáři neseriózní a po stránce odborné směšné!
Tuto teorii předkládám proto, že vyplývá z historie lidského rodu, duchovní a hmotné kultury, z biologického dědictví mnoha dnešních molossoidních plemen i archeologických nálezů. Totéž o středoasijcích tvrdí i mnozí ruští odborníci. Názor, že tzv. molossoidní plemena pocházejí z asijských psů, zastávali a zastávají také někteří němečtí, švýcarští a v poslední době zejména američtí odborníci. Z nedostatku informací o středoasijských, de facto „ruských“ psech, způsobeného všestrannou izolovaností zprvu carského, poté komunistického Ruska, se mnoho novodobých kynologů vydalo „tibetskou“ cestou. Dnes znamená cestu zpět. Vznikla na základě vědomostí a názorů nezpochybnitelných starověkých osobností. Jedním z prvních zdrojů byl zřejmě Ktésiás (416-399 před n. l., lékař perských panovníků, autor beletristického spisku o Indii a Dějin Persie), po něm Aristoteles (filozof, učitel a přítel Alexandra Velikého) a Megasthenés (kolem roku 300 před naším letopočtem, vyslanec v Indii), atd. atd. Popsali „indické psy“ jako velká, statná zvířata, s velkou hlavou, širokým čenichem, Ktésiás dokonce s pálením. Za dalšího znalce asijských poměrů byl považován středověký obchodník Marco Polo, přinášející ve svém cestopisu po asijském světě i popis „tibetské dogy“.
„Tibetská teorie“ je tedy založena na poznatcích daných omezeními tehdejšího světa, protože nebylo ve fyzických silách starověkého a středověkého člověka tak rozlehlou a nepřístupnou oblast, jakou byla Asie, prozkoumat. Bohužel, ani dnes není situace příliš odlišná, o čemž svědčí řada odborných kynologických prací, včetně encyklopedií. Asijská plemena, včetně ruských národních plemen, jsou bu z neznalosti plemene nereflektována (středoasijci), nebo popsána nefundovaně (kavkazani). Fascinuje mě, jak mnohé odborné stati o plemeni vznikly, jak jejich autoři bez uzardění přiznávají, na základě telefonických dotazů, někdy „dokonce“ i u chovatelů! Kdyby brnkli fence Auře, udělali by mnohem líp!
Jestliže dosadíme všade tam, kde se hovoří o „tibetské doze“ či o „indickém psovi“ středoasijce, nebudeme se mýlit. Ten, kdo zná asijce (středoasijce, kavkazany), okamžitě je odhalí v současných molossoidních a dogovitých plemenech. Tato podoba se týká jak exteriéru, tak povahových vlastností. Jen je třeba umět se pozorně dívat! Neříkáme, že se otec podobá synovi, nýbrž syn otci. Proto nemůžeme tvrdit, že se středoasijec, jehož věrná podobenka z Altyn-Depe je stará 5 tisíc let, podobá tomu či onomu současnému plemeni, vzniklému přikřížením různých typů, ba plemen psů!
|
|
|
