|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1. Mohu zvířeti poskytnout takové životní podmínky, aby ve zdraví a spokojenosti prožilo šťastný život?
2. Bude v mých fyzických i psychických silách zvládat masívní zvíře, zejména v tzv. krizových situacích?
3. Ufinancuji po dobu deseti i více let kvalitní krmivo, minerálie a vitamíny pro velké zvíře, každoroční „psí“ daň a poplatky za veterinární ošetření?
4. Zlomím si nohu, budu muset na operaci, na služební cestu, pojedu na dovolenou, zemřu... Budu mít někoho, kdo bude o psa pečovat nebo se ho ujme?
Jako majitele středoasijce, kavkazana, jihorusa, rotvajlera, dobrmana, mastifa atd. atd. předem vylučuji starší osobu, v jejíchž fyzických silách nebude psa venčit. Zkrátka a dobře - u psa, který jde svým tempem jak tank, bude starší člověk záhy „u konce s dechem“, a když se něco „semele“, tak ho pes povalí nebo se mu vytrhne. Aura mě vlastní osm let. Když se vrátíme z vycházky, ona je stále v bezva kondici, zatímco já jsem unavená, od vodítkem namáhané krční páteře mám závratě a brní mě prsty. A to mě, holubice bílá, už velmi „šanuje“.
Každé mohutné zvíře okamžitě pozná, že člověk na ně nemá fyzicky. Když si to pán zaslouží, je ochotno jej respektovat a brát na něj ohled. Pán si musí vybudovat přirozenou autoritu, a to láskou, trpělivostí i důsledností. Výchova silného, dominantního psa je náročná, má své zákony a pravidla, vyžaduje velmi moudrého, trpělivého a zkušeného člověka.
Aura vyrostla v pražském bytě. Po svých zkušenostech toto nikomu, kdo není movitý rentiér, nedoporučuji. Trávila jsem několik hodin denně venčením. Když jsme chtěly mít klid od psů i pejskařů, tak jsme nejdelší vycházky konaly v noci, zhruba od 11 hodin večer do půl druhé ráno. Pak jsme se ujali Mona. Když byl manžel mimo Prahu, šla jsem nejdříve ven s jedním psem, zatímco druhý skučel za dveřmi, pak s druhým... Když jsem musela vzít oba najednou, nikdy jsem nezapomněla dát jim náhubky a v předsíni se pokřižovat. V každé ruce vodítko s mohutným středoasijcem pro mne znamenalo totéž, co pro zkušebního pilota nadzvukového letounu pouhá maketa katapultovacího zařízení. Když si odmyslím psími drápy a zuby zdevastované zařízení bytu, psí chlupy na všem a ve všem, tak stále zůstává velká tělesná i psychická zátěž při venčení silného psa. Nyní se psi vylítají na zahradě u domu a venčíme se z čistě „studijních“ důvodů - zjišťujeme, co je venku nového, jak v Česku dupou králíci a šmajdá kapitalismus. Bože, ta úleva pro mou páteř! Paní Janě tudíž středoasijce nedoporučuji.
Rodinný domek se zahrádkou je bezva vynález pro každého psa. Pes se tam může vylítat kol plotu a „vyštěkat“, užít si na sluníčku čerstvého vzduchu. Když navíc mají páníčkové pochopení a pes se může zdržovat co nejvíce v jejich blízkosti, pomáhat s vařením, koukat na telku, zahradničit, schrupnout si v křesle, starat se o děti, kočky a jinou domácí havěť - to je, panečku, bašta, to by i člověk leckdy ten svůj zpackaný život s tím psím natošup vyměnil! Není-li však každý člen rodiny skálopevně přesvědčen, že to a to plemeno je pro rodinnou smečku to pravé ořechové, s koupí štěněte bych počkala, až se názory vytříbí. Štěně okamžitě vycítí nedůvěru, ba averzi paninky a nikdy se s ní úzce nesblíží. Takové soužití nepovede k ničemu dobrému. Představte si, že si vaše jediná dcera vzala někoho, koho nemůžete ani cítit! Z koho vám naskakují svědivé pupínky, a než otevře pusu, tak si zhnuseně pomyslíte: „Bože, to z něj zas vypadne pěkná volovina!“ Tak by vypadalo vaše soužití s nechtěným zvířetem! Jsou lidé, kteří se velkých psů bojí. Snad v dětství, kdy je pro nás každý zlý pes velký, zažili traumatizující zkušenost se psem a nemohou se přes ni překlenout. Nebudeme je ironizovat, nebudeme na ně vyvíjet psychologický nátlak! Máme je rádi, a tak ustoupíme. Ať si pořídí pejska, k jakému cítí důvěru. Ten je naučí, že vlastních psů netřeba se báti, ukáže jim krásu psí duše. Nedivila bych se, kdyby si jednou s chutí pořídili psa velkého. Pro vše musí člověk dozrát! Pro manželství, pro zplození dětí, pro napsání románu - a pro pořízení si psa.
Stejně jako děti se musejí vychovávat, nikoli mentorovat a šikanovat, tak také štěňata se musejí vychovávat, nikoli cvičit a drezúrovat. Psi přírodních plemen dospívají fyzicky i psychicky mnohem později nežli psi plemen kulturních. Proto je třeba jak k jejich výchově, tak k výcviku přistupovat velmi citlivě a klást na ně požadavky úměrné věku a dispozicím plemene. Kdo měl německého ovčáka, bude z pasteveckých či severských plemen paf. Bývalým majitelům „vlčáků“ říkám, aby na asijce pohlíželi jako na velkou kočku. Zapomeňte na striktní plnění povelů Sedni!, Lehni!, K noze!, Přines!, zapomeňte na cvičák, na cvičení psa na obranu... Nejste-li schopni jisté kynologické „amnézie“, považujete-li návštěvy cvičáku za společenskou záležitost, bez níž se nemůžete seberealizovat, toužíte-li po tom, aby vás z celé rodiny poslouchal aspoň pes, nepořizujte si středoasijce. Kavkazan díky delší domestikaci plemene a využívání v armádě a u policie je výcviku poněkud přístupnější. Ale ani on nedosáhne takové poslušnosti jako německý ovčák či dobrman. V každém případě bude nedůvěřivější vůči cizím lidem než německá doga, která není rozený obranář. Budete-li tento fakt respektovat, budete mít ze soužití s asijci radost a potěchu. Je „lepší“ středoasijec nebo kavkazan? Oba jsou „lepší“!
Žádné z kulturních plemen, které znám, neubrání teritorium či člověka proti několika ozbrojeným mužům, kteří mají grif a vybavení (železné tyče, sítě, řetězy, paralyzátory, spreje, rukávy na zákus atd.) na zneškodnění psího hlídače. Neubrání se jim vlčák, rotvajler, dobrman... Zapomeňte na to, že objekt uhlídá a vás ubrání pitbulteriér či staford! Tato plemena nejsou ani hlídači, ani obránci! Jestliže vás nikdo nevykrade nebo nepřepadne, střeží a brání vás jen a jen „špatná pověst“ těchto jinak něžných psích květinek. Útočníkům by se ubránil pouze psychicky vyrovnaný a fyzicky zdravý středoasijec či kavkazan. Kavkazan díky své nesmírné pohyblivosti a běsnosti, středoasijec díky nesmírné pohyblivosti a pronikavé inteligenci. Do velkého objektu nebo k domu, který láká zloděje, doporučuji párek psů-samců, aby si vzájemně „kryli záda“. Fenky nemají pro tyto účely patřičnou hmotnost. Do objektu doporučuji kavkazany, k domu, kde jsou děti, středoasijce. Středoasijec bude nejenom starostlivá chůva, například náš Mon by pozorně dohlížel, aby se děti nepřejídaly, ale i neohrožený bodygard. Za svou milovanou paní, lidská mláďata i staršího a slabšího psího kolegu položí život! Přes dva středoasijce či kavkazany proniknou pouze mafiáni ozbrojení samopaly. Jinak jsou bez šance!
Se středoasijcem vás, paní Renato, čeká spousta příjemných překvapení. Neustále budete žasnout nad jejich chytrostí, postřehem, smysly divoké šelmy (vynikající čich, sluch a zrak), smyslem pro humor, poťouchlostí, bezelstností... Také vás čeká kupa zodpovědnosti za správnou výchovu psa, za jeho bezkonfliktní zařazení do kolektivu psů i lidí. Vaše práce bude odměněna radostí. Co víc si může člověk přát?
|
|
|
|
|
Na další stranu |
|
|
|
