zpět Máte problémy s výběrem plemene, výběrem štěněte, výchovou, disciplínou, krmením štěněte? Nevíte si rady? Kniha O PSECH. VŠE, CO VÁS ZAJÍMÁ DR. IRENY SEHNEROVÉ poradí. Kniha se zabývá uceleným způsobem vším, co člověk potřebuje při koupi, výchově či krmení štěněte. V jednotlivých kapitolách Na počátku bylo štěně, Volba plemene, Jak postupovat při výběru štěněte, Máme doma štěně, Výchova štěněte, Cvičit psa či necvičit nebo Jak krmit psa autorka dr. Irena Sehnerová výjimečně čtivým a vtipným způsobem seznamuje čtenáře na vysoké odborné úrovni s tím, co člověka čeká, když se rozhodne pořídit si psa toho kterého plemene. Velkou pozornost věnuje především velkým, ostrým psům. Přitom ani na chvíli nezapomíná, že by vše, o čem píše, mělo být velmi srozumitelné a jasné. Doktorce Sehnerové se tak podařilo napsat knihu mimořádně zajímavou, knihu, která by neměla chybět nikomu, kdo má rád psy. Málokdy totiž v jedné knize najdete tolik rad napsaných s tak obrovskou láskou k psům. Jedním z nejčastějších dotazů lidí, kteří se na mne obracejí, je VOLBA PLEMENE. V Česku se začalo podnikat, a tak zesílila potřeba psa na střežení nejrůznějších podnikatelských objektů. Pes je oproti alarmující elektronice a bezpečnostní službě stále tou nejspolehlivější a přitom nejlevnější „formou ostrahy“. Psa potřebují maminky na mateřské dovolené bydlící s dětmi na samotě, polosamotě nebo v přepychové vile na okraji velkoměsta. Živitel rodiny se vrací domů pozdě v noci a rodina se obává zájmu kriminálních živlů nejrůznějšího kalibru. Bohužel, některé rodiny nebo staří, bezbranní lidé již tristní zkušenosti s lupiči a násilníky zažili. Díky stále rostoucí kriminalitě se slušní lidé bojí žít bez psa, který by je a jejich blízké v případě napadení ubránil. Mnozí lidé chtějí psa i jako vnímavého společníka. Někteří velkého psa nikdy neměli nebo měli psa kulturního plemene či voříška. Zákonitě nemají zkušenosti s tak svéráznými plemeny, jako jsou středoasijci a kavkazani. Mnohdy si chtějí středoasijce či kavkazana pořídit jenom proto, že se jim líbí, a přitom netuší, co život s takovýmto psem přináší a obnáší. Jsou tací, co chtějí asijce jen a jen proto, že jsem o nich tak „hezky“ napsala, a oni doufají, že budou mít doma „alabajku“ Auru či Mona. Podívejme se tedy společně, kdy je asijský pes a velký, ostrý pes vůbec volbou dobrou a kdy nikoli. Paní Jana S. z Plzně: Odchází do důchodu a chtěla by si pořídit jako společníka středoasijce, nebo ho velmi obdivuje. Bydlí v paneláku, je vdova. Pavel M. z Náchoda: Chceme si pořídit psa, já chci středoasijce nebo kavkazáka, manželka zlatého retrívra. Bydlíme v rodinném domku ve vilové čtvrti. Petr Š. z Prahy: Má rodina žije v renovovaném polostatku za Prahou. Byli jsme již dvakrát vykradeni a německý ovčák, kterého máme na hlídání, byl pokaždé pachateli surově zbit. Mám dvě malé děti a bojím se o jejich život. Renata S. z Prahy: Leta jsem měla dobrmana, pak německou dogu, nyní bych chtěla středoasijce. Její půlhodinový hovor bych shrnula do jedné věty: Co mě s ním vůbec čeká? Marie P. z Nového Jičína: Mnoho let jsem měla německého ovčáka a nyní bych chtěla „zkusit“ středoasijce nebo kavkazana. Můžete mi poradit, kdo je lepší? Každý, kdo si chce pořídit velkého, navíc dominantního psa, musí zodpovědět kladně tyto základní otázky: Na další stranu