zpět O PSECH. VŠE, CO VÁS ZAJÍMÁ: ŠTĚNĚ Jenom si představte! Chci, v každé ruce nákupní tašku, projít dveřmi, ale jako první musí coby tělesný strážce vstoupit pes, aby mě v kuchyni kvůli hlávce kapusty někdo „nesejmul“. Potřebuji seběhnout ze schodů, protože u branky netrpělivě přešlapuje listonoš, ale přede mnou rozvážně sestupuje pes, abych v pantoflích neškobrtla a nezlomila si krk. Funím zpět do schodů - před obličejem se mi komíhá obrovské psí „pozadí“, chci si sednout - z křesla překypuje pes, chci si na chvilku lehnout, na gauči s polštářem pod hlavou pochrupuje pes, podívám se doprava, sedí tam Mon, podívám se doleva, na boku tam leží Mon, chci projít brankou, je utěsněna Monem... Když se na něj vyčítavě podívám, podá mi pac... Že byste tak drzého čokla nesnesli? To není drzost, to je nesmírná náklonnost zvířete, která se s jeho postupujícím věkem stále prohlubuje. Nejenom já, ale i den ze dne více a více šedivějící pes si uvědomuje, že náš společný čas se krátí. Proto jsme stále spolu. Každá příručka radí připravit štěňátku pelíšek.Nejpraktičtější je prý kartonová krabice bez měkké podestýlky, aby štěně nelákalo se do ní vyčurat. Pejska na noc nakrmíme, napojíme, vyneseme na travičku či píseček vyvenčit, za dobrou práci pochválíme, ohubinkujeme a uložíme do krabice. Pak se scénář odvíjí zhruba takto. „Spinkáme!“ oznámíme psímu batoleti a zhasneme. Než dotápeme do postele, domem se rozlehne zoufalé kňučení. „Nestojí si, nemotora,na ocásku nebo na oušku?“ vyděsíme se a vydáme se na cestu zpět. Rozsvítíme. V krabici sedí štěně - v loužičce. Otřeme je žínkou dosucha, krabici odneseme k popelnici a počuránka vložíme do košíku. Zhasneme a plížíme se pryč. Za zády se nám rozlehne srdcer voucí jekot. Vrátíme se a rozsvítíme. V košíku stojí štěně - v loužičce. Umyjeme pacinky, košík vydezinfikujeme a vypláchneme. „Sakrapráce, do čeho je teď šoupnout?“ lámeme si zmučenou hlavu. „To je ono! Na pekáči do trouby! A mírně okmínovat!“ Popadneme malinkého potížistu do náručí. Zatímco nám z obličeje slízává drahý noční krém proti stáří, v dlani cítíme rychlý tlukot malinkatého srdíčka. Protože si nestojíme ani na uchu, ani na ocásku, ba ani na vedení, odkráčíme se slastně funícím cvaldou do svého pelechu. Zalehneme a přitiskneme k sobě teplounké psí mimino. To se v tu ránu uklidní, úlevně vzdychne a usne. Tak tomu bude do té doby, než si pejsek uvědomí, že už je velký kluk nebo holka, a uloží se k nočnímu spánku na svůj pelíšek, v němž odpočívá ve dne. Ti, kdož štěně vloží do krabice, zavřou za sebou dveře a dle návodu příručky po několik nocí vydrží poslouchat jeho nářek a nepovolí, se prý dočkají toho, že si štěně na noční samotu zvykne. Kam má paměť sahá, všechna štěňata, včetně německého ovčáka, jsme vychovali „změkčile“. Jejich poslušnost to však nikdy nesnížilo, naopak, psi nám byli hluboce oddáni. Malá Aura spávala stočená do klubíčka na prošívané dece v mých nohách. Půl roku jsem namísto spánku poklimbávala v poloze skrčence. „Spinkáme! pravila jsem jednoho večera a hupla do postele. Co to? Aura se otočila na patičce a šla zalehnout na svůj kobereček do obýváku. Několik měsíců jsem se v duchu vztekala, že každé ráno vypadám jak po bále, a s obavami o svou postel hleděla na rapidně se zvětšující psici. Aura to vyřešila za mne. Paráda! Konečně jsem si mohla natáhnout nohy a převalovat se dle libosti z boku na bok. Co se však nestalo? Bez psích „kamínek“ v nohách a Auřina pravidelného odfukování jsem několik dní oka nezamhouřila a pak dlouho spala „na jedno oko“. Jako prachšpatný spáč si nikdy v noci nerozsvěcím a chodívám po bytě potmě. Když jsem o fenku ležící uprostřed obýváku několikrát zakopla, znechuceně se přestěhovala na chodbu a z ní na prosklený balkón. Konečně jsem pochopila, že středoasijka Aura dospěla! Některé příručky doporučují zavírat štěně na noc v bytě do klece či do psí přenosky. Zejména pitbulové a stafordi si prý na pobyt v kleci snadno zvyknou a jsou v ní rádi i přes den. Můj rozum i cit mi říkají, že žádné zvíře se do klece či do bedny zavírat nesmí. Musíte-li psa zavřít do klece, protože se bojíte, že napadne plynaře, halasnější návštěvu nebo oprsklé spolužáky vašich dětí, pak jste ho špatně vychovali. Ale o tom si povíme v jiné kapitole. Na další stranu