zpět Máte problémy s výchovou, disciplínou, krmením štěněte? Nevíte si rady? Kniha O PSECH. VŠE, CO VÁS ZAJÍMÁ DR. IRENY SEHNEROVÉ poradí. Kniha se zabývá uceleným způsobem vším, co člověk potřebuje při koupi, výchově či krmení štěněte. V jednotlivých kapitolách Na počátku bylo štěně, Volba plemene, Jak postupovat při výběru štěněte, Máme doma štěně, Výchova štěněte, Cvičit psa či necvičit nebo Jak krmit psa autorka dr. Irena Sehnerová výjimečně čtivým a vtipným způsobem seznamuje čtenáře na vysoké odborné úrovni s tím, co člověka čeká, když se rozhodne pořídit si psa toho kterého plemene. Velkou pozornost věnuje především velkým, ostrým psům. Přitom ani na chvíli nezapomíná, že by vše, o čem píše, mělo být velmi srozumitelné a jasné. Doktorce Sehnerové se tak podařilo napsat knihu mimořádně zajímavou, knihu, která by neměla chybět nikomu, kdo má rád psy. Málokdy totiž v jedné knize najdete tolik rad napsaných s tak obrovskou láskou k psům. Když si přinesu domů štěně, mám je dát na noc do boudy nebo nechat v domě? ptala se Zdenka K. z Prahy. Jak odnaučit štěně v bytě loužičkovat? akutně zajímalo Ilonu B. z Berouna. Štěně nám pomalu, ale jistě devastuje zařízení bytu, posteskla si Hana T. z Jihlavy. Jak mám štěně potrestat, když zlobí? napsal mi svůj dotaz Jan D. z Příbrami. Jak často si máme se štěnětem hrát? ptala se Jiřina K. z Prahy. Bohužel se traduje tato falešná představa: pes bude ostrý obranář a nekompromisní hlídač jen tehdy, když se s ním nebude od štěněte nikdo „párat“, dostane-li se mu spartánské výchovy a vojenského drilu. Omyl! Takto si člověk vychová pouze nevypočitatelného, ze strachu kousavého, patologicky zlého psa s narušenou psychikou. Pes nebude cítit k pánovi ani náklonnost ani respekt. Strach není respekt, strach je jen strach, tupý či nenávistný! Lidé si stěžují, že jejich vlastní pes na ně při žrádle nepřátelsky vrčí, ba že je kousl. Ptali se mě na radu i zoufalci, které vlastní pes odmítá pustit do kotce, na zahradu, jeden dokonce i do domu! Co jim na to říci? Pravdu! „Váš pes vás nemá rád! K nelásce musí mít sakra pádný důvod.“ dodávám. „Oblíbil si někoho z vašich příbuzných či známých, vítá někoho radostně ohonem a mazlí se s ním?“ „Kolegu z práce.“ „Vzal by si ho váš kolega?“ „Všemi deseti!“ „Tak mu ho prodejte nebo dejte!“ Když si lidé nedokáží získat lásku bezelstného štěněte, dospělý pes už o ni nestojí. Má netrpělivých, bezcitných či psychicky labilních lidí „plné zuby “. Proto je na „svém“ území považuje za vetřelce. Zvíře, které vás miluje, vás s radostí respektuje a nikdy na vás vážně nezavrčí, natož aby vás kouslo. Zvíře, které vás miluje, se rádo zdržuje ve vaší blízkosti, s chutí hlídá váš dům a přímo sebevražedně brání vás i vaši rodinu. I staford, který není rozený obranář, bude v případě nouze bránit pána, a to bez jakéhokoli výcviku na obranu. Holčičku, kterou v parku obtěžoval „zlý pán“, dokázal jekotem a kousáním do nohavic ubránit malý voříšek! Nic nezískáte zadarmo, ani lásku člověka, ani lásku zvířete. Lásku si musíte zasloužit a denně ji opečovávat jak vinici. Jedině pak sklízíte sladkou úrodu. Lásku dítěte si nezískáte spoustou drahých hraček a klíčem na krku, lásku zvířete si nezískáte tím, že mu dáte do kotce plnou misku, nýbrž tím, že se jim budete se zájmem a láskou věnovat. Štěně navyklé na pelech, v němž je týdny zahřívala máma a tělíčka sourozenců, se v prázdné boudě bojí. Po traumatizující cestě do neznáma se ocitne v cizím prostoru plném cizích pachů a zvuků, naprosto dezorientované, dle svého rozoumku opuštěné. „Jsem sám, nikdo mě nemá rád! Kdyby mě měl někdo rád, tak by mé smutnění za mámou sdílel se mnou!“ Nikomu nedoporučuji, aby štěně, zejména pak v zimních měsících, šoupl do boudy a zacpal si uši, aby neslyšel jeho nářek. Možná má někdo vyzkoušené, že kňučící štěně ztichne, když je několikrát za noc v kotci zpráská... S tím zkušenost nemám a mít nehodlám! Já ani vy se něčeho tak sadistického nedopustíme, my chceme mít veselé, šťastné štěňátko -, a tak psího špunta až do dospělosti držíme na noc v domě. U malých plemen je to samozřejmost, neboť ta jsme si pořídili jako pokojové mazlíčky. Nikoho určitě nenapadne držet v kotci čivavu, šitzu, maltézáčka, papillonka...Znám člověka, který nechal v lednu, v třeskutých mrazech, v boudě s vlčákem srnčího ratlíčka. Ačkoli na něm milosrdný vlčák ležel a zahříval ho, krátkosrstý pejsek do rána zmrzl na kost. Naší „srnečce“ Adélce, která spávala v létě v zimě v posteli s dědečkem, přikrytá cípem peřiny, jsem to ani povědět nemohla! Štěně velkého plemene si bereme do domu i proto, abychom je snáze vychovali. Bude-li v „hlídání psího dítěte“ se střídajícími se členy rodiny od rána do večera a od večera do rána, rychle samo pochopí všechna pravidla vzájemného soužití a vybuduje si ke své lidské smečce velmi vřelý vztah. Štěně vypouštíme na dvorek či na zahrádku se vy venčit a hrát si, ale když chce zpět do domu, je třeba mu ihned vyhovět. Každý pes chápe odloučení od pána jako trest. Desetiletý středoasijec Mon za mnou pomalu dva roky lozí jak „ocásek“. Mnohdy je to zatěžkávací zkouška mých nervů. Na další stranu